Ach jak velká škoda, že se neustále necháváme unášet poznámkami z našeho okolí, někdy i radami z nejbližšího okolí na téma, ty to dítě, tak rozmazlíš až se z toho zblázníš, bude na tobě hrozně závislé, dej ho raději do postýlky atd….
Pojďme se na to všechno podívat trochu jinak. Já osobně jsem zastáncem přístupu, že láskou, doteky a blízkostí nemohu svému dítěti nijak ublížit ani rozmazlit. Láska není za odměnu! Ono samo na svět nechtělo.
Díky lásce, blízkosti, doteku vlastně všechna děťátka vznikají nebo alespoň měla by být počata. V okamžiku, kdy žena zjistí, že je těhotná, tak se celá promění. Její tělo je chrám, který obklopuje plod a později lidskou bytost. Děťátko je spojeno, hlazeno a vyživováno maminčiným tělem. Proč to všechno píšu, protože právě v tomto okamžiku vzniká nepřetržité životní pouto.
Jeden bez druhého by neexistoval, jeden pro druhého znamenají život.
Dlouhých devět měsíců jsme v neustálém kontaktu, jediné v čem má dítě jistotu, je tělo matky a ve chvíli, kdy se naplní okamžik a dítě chce na svět, tak v tu chvíli nejvíce pro svou psychickou pohodu a správný vývoj opět potřebují OBA tu největší jistotu, SEBE.
Dokážete si představit, že by vám někdo po porodu vašeho dítěte, se kterým jste doposud trávila více kontaktu, než s kýmkoliv jiným, řekne, tak a teď „odvykačka“. Já tedy rozhodně ne a myslí, že žádná maminka po porodu svého dítěte.
Porodem dítěte by rozhodně neměl končit tento úzký kontakt, pouze vstupuje do další úrovně. Blízkost maminky je pro děťátko jistota, utišení, ale i zdroj životadárné tekutiny v podobě mateřského mléka. Všechny tyto aspekty budou fungovat, pokud k tomu má žena podmínky. Tak jako tělo ženy vytváří devět měsíců podmínky pro své děťátko ve svém lůně.
Celé těhotenství děláte instinktivně pro své dítě to nejlepší, tak proč byste v tom měla skončit pár hodin po porodu. Věřte vám obou i nadále! Žena, která pod svým srdcem nosí několik měsíců své dítě, tak ví nejlépe co je nutné. Pečovat, chránit a mít své děťátko i nadále podle vzájemných potřeb u sebe.
Okolní svět je pro miminko neznámí a proto potřebuje neustálé ujištění, že jste na blízku, že vás může cítit, že ho vnímáte a veškeré jeho potřeby budou vyslyšeny, protože do teď se tak dělo. Jak jinak může zatím komunikovat, než pláčem. Dítě potřebuje slyšet a vnímat ten notorický známý tlukot matčina srdce, pach kůže a slyšet hlas, který bezpečně zná zhruba od 5. měsíc vašeho těhotenství.
Žena, která má své dítě u sebe, tak má mnohem větší sebevědomí a jistotu v sama sebe. Dokáže lépe pochopit potřeby dítěte. Ví, že vzniklé situace zvládne, protože na sebe navzájem slyší. Psychika obou je mnohem klidnější. Proto je velice špatné, pokud dojde po porodu k narušení tohoto pouta. Pouto blízkosti učí oba.
Podporuje rovněž přirozenou laktaci, kterou se oba musí naučit, protože si musí na sebe zvyknout. A to jde pouze díky neustálému kontaktu a vzájemnému naslouchání a vnímání.
Míša Topinková, řekla úžasnou větu. Děti nás v dnešní době učí naslouchat a především zpomalit a naučit se opět prožívat.
Dítě patří k matce
Porod každá žena zvládne sama a měl by být pro ženu zážitek, kterým se ujistí, jak moc je silná a že vše kolem svého dítěte dokáže, protože se řídí srdcem, nikoliv poučkami. Nejsme stroje, na které by mohly platit manuály.
Láskou a blízkostí své dítě rozmazlit nemůžete, pouze v něm zakořeníte jistoty a bezpeční, které jsou tolik potřebné pro život. Tím, že jsou vyslyšeny prvotní potřeby dítěte, tak dítě samo do budoucna bude vědět, že může mít vzniklé situace pod kontrolou.
Dítě na jehož pláč nikdo nereaguje, tak přestává brečet, protože má pocit, že situaci nedokáže ovlivnit. Tyto děti mají i do budoucna pocit, že nedokáží měnit situace. “ Martin E.P. Seigman 1975″
Když budeme upřímní, tak celý život je pro většinu z nás o tom, abychom si našly partnera, s kterým nám je dobře a prožijeme příjemný vztah, ve kterém nalezneme jistotu, oporu a lásku. Chci tím říct, abychom k našim dětem rovněž přistupovali v určité fázi také jako k životnímu partnerovi. Láska a blízkost neznamenají zákazy a omezení. Ale vzájemné vnímání a respektování se.
Dítě, které ve svém rodiči cítí lásku a bezpečí je mnohem více vyrovnanější a sebevědomé. A to samé platí naopak.