Možná, že se právě rozhodujete ve výběru porodnice a nevíte jakým směrem se vydat.
Na co se v porodnici ptát a potom se rozhodnout
- Kolik osob může ženu doprovázet během celého porodu?
- Jaké jsou vaše zkušenosti s dulami jako doprovodem rodících žen?
- Je obvyklé, že si k vám nosí ženy porodní plány?
- Jsou nějaká místa, kde doprovázející osoby nemohou být s rodící ženou ?
- Jaké úkony ženě při porodu obvykle provádíte?
- Jaké polohy doporučujete pro vlastní narození dítěte (II. dobu porodní)?
- V jakých polohách můžu u vás rodit, abyste mě respektovali?
- Jakým způsobem pomáháte ženám s rozkojením?
- Máte alternativní způsoby pro snášení bolesti mimo klasických analgetik?
- Jaká je vaše statistika epiziotomií (nástřihů hráze)? Pozn. Neměla by být prováděna více než jedné z pěti žen – do 20%).
- Jaká je vaše statistika císařských řezů? Pozn. Císařský řez by neměl překročit 10% z celkového počtu porodů, v perinatologických centrech by podíl císařských řezů neměl být vyšší než 15%).
- Co se u vás děje s novorozeným dítětem? Je běžné, že o něj bezprostředně po porodu pečují matky, respektive rodiče?
- Jak u vás probíhá postup při žádosti o ambulantní porod?
Pokud se vám dostane odpovědi typu „to se provádí podle situace“, ptejte se, jaké situace jsou myšleny.
Na odpovědi, typu „to se u nás dělá“ nebo „to je nutné absolvovat“, případně „to záleží jen na ošetřujícím lékaři/lékařce“ se ptejte, jak se postupuje v situacích, kdy žena úkon odmítne. Poukazujte na doporučení WHO pro normální porod. Snažte se o pozitivní přístup, zodpovědnost za sebe a své dítě nese jen matka (po porodu oba rodiče) – zdravotníci zodpovídají jen za svou práci. Nebojte se prosadit si „svůj“ porod. Omezujícím faktorem by měl být pouze aktuální stav váš a vašeho dítěte, nikoliv názory zdravotníků a zvyky porodnického oddělení.
Nebojte se ptát na přímo, zkuste se vyhnout formulacím „mohu, smím…“
Jedná se o váš velký den a porod by měl být krásným zážitkem plný respektu a lásky.